Šalvěj lékařská

Šalvěj lékařská - Salvia officinalis - neboli Babské ucho. Již ve středověku se používala jako koření do jídel a šalvějová voda na kašel a nemoci jater. Její silně kořeněnou vůni a aromatickou svíravě nahořklou chuť šalvějových lístků vytvářejí především silice obsahující thujon, salviol, cineol, borneol a kamfor, flavonoidy, třísloviny a hořčiny. Obsahuje i některé hormony a sloučeniny kyseliny nikotinové. Silice snižují vylučování potu a slin, působí protizánětlivě, baktericidně, antisepticky a mírně diureticky, ve větších dávkách jedovatě. V lidovém léčitelství se užívá jako odvar ke kloktání onemocnělé sliznice dutiny ústní, hrtanu, zánětu dásní, bolestech v krku, zahlenění a angíně. Je vynikající desinfekcí k vymývání ran, jako obklad na špatně se hojící a mokvající rány. Vnitřně upravuje žaludeční šťávy,zastavuje průjem,posiluje krevní oběh, povzbuzuje vylučování moče a zvyšuje produkci žluči. Posiluje a uklidňuje nervy, snižuje sekreci mateřského mléka, povzbuzuje organizmus ve stáří. Užívá se ke koupelím,jako čaj, k obkladům i jako tinktura při onemocnění žlučníku a jater, poruch krevního oběhu i nachlazení..